ŽIVOT NA KYPRU
Když je ostrov domov
Náš příběh od prvního odletu 4. října 2012 až po vlastní kousek jihu v Česku.
Přečíst náš příběh ↗Všechno to začalo
tím, že jsme to riskli.
Vždycky jsem milovala exotiku. Můj sen byl žít mezi palmami a u moře. Jenže to tehdy působilo jako něco neskutečného – palmy jsem znala hlavně z dovolených.
V té době jsem měla v Hradci Králové psí salon a bylo léto. Kamarádi byli na studijním pobytu na Kypru a ze srandy jsme si říkali, že za nimi jednou přiletíme na dovolenou.
Jedna zpráva změnila plán
Jednoho dne jsme byli s přítelem v Praze na jeho pracovním pohovoru. Když jsem se vrátila domů, čekal mě e-mail s nabídkou práce na Kypru – na veterinární klinice hledali českou střihačku psů, protože manželka veterináře byla Češka.
Začali jsme si s nimi psát a nabídku řešit. Jenže klinika trvala na tom, že musím přiletět sama a bydlet na jejich ubytovně asi dvacet kilometrů za Limassolem. Přítel se mezitím poohlížel po práci také. Dokonce dostal nabídku přijít na pohovor hned druhý den, což z Česka tak úplně nešlo.
Několikrát jsme si s veterinou volali, ale jejich přístup se nám moc nelíbil. Nechtěli, aby přítel letěl se mnou. A tak jsme se nakonec rozhodli pro jinou cestu: poletíme spolu a práci si na Kypru najdeme až na místě.
Výpověď, letenky a plán na tři měsíce
Přítel měl rozjednanou jednu firmu a přes facebookovou skupinu jsme našli ubytování u dvou kluků – Čecha a Slováka. Během jediného měsíce jsme zařídili letenky, výpověď z bytu, hlídání mých koček a psa u mamky i pronajmutí salonu. Říkali jsme si, že na Kypru budeme maximálně tři měsíce.
Odlet jsme měli přesně 4. října 2012. Byla jsem natěšená. A vůbec jsem netušila, jak moc nám tenhle krok změní život.
První noc mezi palmami
Letěli jsme s přestupem v Athénách, protože přímé lety tehdy nebyly. Přiletěli jsme v noci, ale palmy byly vidět hned. Z letiště nás odvezl spolubydlící a cestou jsme projížděli kolem petshopu kousek od našeho nového bydliště. „Tady chci pracovat!“ volala jsem. :-D
Jenže po ubytování přišel první šok. Najednou mi došlo, co jsem vlastně udělala – jsem někde daleko od domova, na ostrově, a asi tu budu delší dobu. Slzičky byly. První dny jsem si chtěla nechat na rozkoukání a trochu si užít moře, než začneme hledat práci. V říjnu je na Kypru pořád krásně, takže jsme stihli první koupání v moři i bazén.
Limassol, autobusy a „daxi“
Bydleli jsme na okraji Limassolu. Není to typické dovolenkové letovisko, spíš obchodní a průmyslové město. Moc peněz jsme neměli a všechno bylo dražší než doma v Česku. Hledání práce navíc fungovalo úplně jinak než u nás – neposílaly se životopisy e-mailem, člověk musel obejít podniky osobně.
Jednou jsme jeli autobusem do města a snažili se najít centrum. Jenže jsme dojeli až na konečnou. :-D Autobus jezdil po promenádě skoro přes celý Limassol, takže jsme se aspoň pořádně projeli.
Spolubydlící nás varoval, že Kyperčani jsou jiní. Časem jsme pochopili, co tím myslel: žili mnohem pohodověji a nikam se zbytečně nehnali. „Daxi“ je naše fonetické zapsání hovorově vysloveného řeckého εντάξει (entáxi) – tedy „dobře“, „v pořádku“ nebo „OK“. „Adere“ pak nejspíš odpovídá výrazu άντε ρε (ánde re). Podle tónu může znamenat „no tak“, „ale prosím tě“, „pojď“ nebo i odmítavé „běž“ – rozhodně ne doslova „zítra“. A „malaka“ (μαλάκα) je opravdu sprosté slovo: hrubá nadávka, která ale mezi blízkými kamarády může fungovat i jako „kámo“ nebo „ty vole“. U těchto výrazů rozhoduje hlavně tón a vztah mezi lidmi.
Nezapomenutelný byl i jeden přítelův pohovor. V kanceláři seděl Kyperčan s popelníkem. Tak nějak jsme začínali chápat, že jsme opravdu na jiném ostrově. :-)
První práce a první vystřízlivění
Já jsem nakonec našla práci v jiném petshopu jako střihačka psů a dojížděla jsem autobusem. Jenže to nebylo jednoduché. Kolegyně z Rumunska a Bulharska mě nechávaly dělat tu nejhorší práci a dávaly mi ty největší psy. Moc jsem to nezvládala a velkou bariérou byla i angličtina – tehdy jsem uměla opravdu jen málo.
Nějak jsem to ale zvládla. V té době ještě nebyly chytré telefony jako dnes. Měla jsem svůj první smartphone, ale internet fungoval hlavně přes Wi-Fi. Nakonec jsem řekla, že končím, a že bude lepší jet domů, než takhle pokračovat.
Jenže jsme chodili dál po petshopech a ptali se na práci. A nakonec jsme vysmlouvali pozici právě v tom petshopu, který jsem viděla hned první den po příletu.
Pokračování příště… :-)
Luci ♡
